Rád bych se hned zpočátku vyhnul veškeré špíně, kterou mezi sebe dokázali nakydat pánové Kocáb s Kryšpínem na straně jedné a Pavlíček s Čokem v opozici. Ať už osobně straníte kterékoliv z rozhádaných frakcí, určitě se spolu shodneme, že všechen ten humbuk byl značně dětinský, důstojnosti všech zúčastněných nehodný, ovšem jako startovní reklama pro PRAŽSKÝ VÝBĚR II posloužil naprosto spolehlivě. Michael Kocáb prostě mohl svoji novou skupinu pojmenovat jinak, on ale zvolil zaběhnutou značku jen s číselným rozlišením. Stalo se a rozhodně nebudu spekulovat, zda mu šlo jen o vyšší prodejní čísla. Chci prostě věřit, že za vším stojí snaha o navázání před deseti lety přetržené nitě, s novou krví a entuziasmem. Ale stejně se na „Vymlácený rockový palice“ koukneme dvěma rozdílnými pohledy. Jen tak, pro jistotu.

Hrabě X (velký to příznivec M. Kocába): „Jaký to renesanční člověk! Bez ohlížení na minulost začal tam, kde starý Výběr skončil, ale je to začátek moderní a svěží. Mocný zvuk nesený na skeletu spolehlivých bicích pana Kryšpína doplňuje virtuózní dvojička - baskytarista Richard Scheufler a neméně hbitý australský kytarista Glenn Proudfoot. Viléma Čoka úplně maže ženský projev Zlaty Emily Kinské, co je ale důležitější, cirkus nekončí! Ba dá se říci, že až teprve s dvojkou začíná to pravé nefalšované varieté, kostýmy hudebníků počínaje a velkou podívanou pro oko i ucho při živých vystoupeních konče. Prostě nářez, jak se na rok 2007 sluší a patří. Kdo je konzervativní, má smůlu. Inu: „laufy sázej, s tebou házej ... vymlácený rockový palice, co je více?“

Baron Y (velký to příznivec M. Pavlíčka): „Pošpinění legendárního jména! Kocáb se sice obklopil schopnými nástrojaři, kteří sjíždí hmatníky o sto sedm, ovšem díky sterilně čistému, mnohde až metalovému vyznění se společně s nezaměnitelným kytarovým rukopisem Michala Pavlíčka vytratila i duše, která dělala starý Pražský výběr tou výjimečnou (byť trochu mastodontní) kapelou, schopnou zaujmout posluchače napříč celým (nejen) rockovým spektrem. Ani texty, silná to zbraň minulosti, celek nezachrání, neboť podivná míchanice „jakože free a cool“ hlášek plácá češtinu s angličtinou a výsledkem je často hodně podivný paskvil. A desku bez jediného tradičního Čokovského „ahááá“ vskutku nelze odpustit, ani když obsahuje dvouminutové baskytarové sólo s citací „Pražákům je hej“.

Jak už to tak bývá, jsem od každého trochu - Hrabě X i Baron Y. Je tady nepopiratelná instrumentální dovednost noviců, mám však výhrady. Samozřejmě nelze dost dobře srovnávat Čoka se Scheuflerem, to je prostě úplně jiná hráčská liga, Proudfoota s Pavlíčkem však už docela klidně a tady očekávaně vítězí matador z Beatové síně slávy, neboť ač je Australan kytaristou po čertech rychlým, je přece jen zaměnitelný a i když se usilovně snaží o harmonie made in Výběr, není to vždycky úplně trefa do černého. „Vymlácený rockový palice“ bezesporu jsou moderní rockovou deskou - agresivní, jen pozvolna přístupnou, leckde textově bolavou (Ach, ty anglické frikulínské vsuvky!), trochu násilně kabaretní, nakonec však přece jen povedenou, se subjektivně nejsilnějšími místy v poštovním dramatu „Buch štempl sem, buch štempl tam“, razantní riffovce „Jak slepice po flusu“ či v hitovém „Schizoidním klubu“. A nebýt všech těch proslovů, smíchů, výkřiků a dalších ruchů, které už na druhý poslech otravují, mohlo být ještě lépe.